Krajinný ráz (KR) jako hodnota a předmět ochrany

Obsahem předmětu je seznámení s předmětem ochrany krajinného rázu dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění a dále s pojetím krajinného rázu v hodnocení vlivu záměrů na krajinný ráz. Hodnocení krajinného rázu vychází z toho, že ochrana krajinného rázu tkví v ochraně pozitivně přijímaných znaků základních charakteristik, tj. přírodní, kulturní a historické, ale i prostorové, jež společně vytvářejí estetickou a přírodní hodnotu v území, harmonické vztahy a harmonické měřítko v krajině a v ochraně specifik, jež tuto hodnotu v pozitivním slova smyslu akcentují (památky, chráněná území, ale i jedinečné scenérie, horizonty apod.). Předpokladem naplnění požadavků zákona je tedy zjištění, které ze znaků základních charakteristik území, tj. přírodní, kulturní, historické a prostorové, společně utvářejí charakter přírodního prostředí, které z nich jsou přírodní hodnotou území a spoluvytváří pozitivní obraz krajiny a jsou podstatou estetických hodnot rázu krajiny a které společně vytvářejí soulad v měřítku i ve vztazích v krajině. Jedná se o základní teoretická a metodická východiska hodnocení významná pro pochopení dalších kroků hodnocení a vytvoření podkladů pro vyhodnocení míry vlivů navrhovaného záměru na krajinný ráz.

Metodiky hodnocení KR a obsah pojmů

Cílem výuky v tomto předmětu je výklad metodiky „Hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz“. Výklad se bude týkat i metodiky „Hodnocení území z hlediska krajinného rázu“, ale pouze pro potřeby využití výsledků takového hodnocení v hodnocení vlivu záměru. Budou vyloženy přístupy a postupy hodnocení potenciálního vlivu záměru na krajinný ráz s cílem identifikovat zásah hodnot krajinného rázu záměrem dotčeného krajinného prostoru. Výklad bude obsahovat jak otázky popisu navrhované stavby a definování potenciálních problémů, tak zejména způsob vymezení dotčeného krajinného

prostoru (DKP) a analýzy jednotlivých charakteristik krajinného rázu. Způsob a cíle identifikace a klasifikace znaků krajinného rázu budou vyloženy ve vztahu k využití tohoto kroku ve vyhodnocení vlivu záměru na přírodní a estetické hodnoty a na zákonem uvedená kritéria ochrany krajinného rázu. Součástí výkladu bude vysvětlení pojmů, které jsou používány v metodice a to pojmů, vyplývajících přímo ze zákona i dalších odborných pojmů. Výklad bude doplněn diskusí a reakcí na otázky a připomínky účastníků kurzu.

Přírodní charakteristika KR

Předmět výuky se týká první ze základních charakteristik, kterými je dle zákona definován krajinný ráz. Je nutno vyložit specifický pohled na tuto charakteristiku, aby její analýza byla použitelným podkladem pro vyhodnocení vlivu záměru na krajinný ráz V tomto smyslu přírodní charakteristika zahrnuje vlastnosti krajiny určené jak trvalými přírodními podmínkami, kterými jsou především geologické, geomorfologické, klimatické a biogeografické poměry, tak aktuálním stavem ekosystémů. Cílem výuky je definovat základní charakter krajiny ve vztahu k přírodním podmínkám území. Jedná se zejména o popis základních vlastností charakteru reliéfu krajiny hodnoceného území (členitost a uspořádání terénu, tedy tvářnost zemského povrchu), geologických podmínek a pedologie (horninové podloží– utváření povrchu, skalní útvary, kameny), klimatických podmínek, které ovlivňují nejen charakter krajiny (land use i land cover) a charakter vegetačního krytu (druhové složení), ale podílí se na charakteru osídlení, zasazení sídel do krajiny i jednotlivých stavebních objektů,  uspořádání a charakteru vodních toků a vodních ploch, které ovlivňují reliéf krajiny (údolní zářezy, rokliny, kotliny, říční terasy atd.) a v neposlední řadě charakter vegetace a uspořádání sídel v krajině. Zvláštní pozornost při výkladu je třeba věnovat jevům, které označujeme jako „indikátory zvýšené přírodní hodnoty“ a které jsou chráněné dle ZOPK, případně jiných předpisů a úmluv.

Kulturní a historická charakteristika KR

Výklad směřuje k tomu, jak zjistit, jaké prvky, jevy a jejich vlastnosti tvoří historickou a kulturní hodnotu území. Jedná se zejména o popis základních vlastností krajinné struktury, která je výsledkem obhospodařování v minulých letech i v současnosti a nese s sebou charakteristiky jednotlivých dílčích etap historického vývoje, včetně cestní sítě, členění plužiny, sídelní struktury (uspořádání sídel a jejich vzájemná propojení a vzájemné vztahy, převažující charakter sídel), kulturních objektů v krajině, jako jsou komunikace, prvky technické infrastruktury, solitérní objekty, kulturní dominanty apod. Výklad směřuje ke způsobu identifikace a klasifikace znaků kulturní a historické charakteristiky, které budou využity při hodnocení míry zásahu do krajinného rázu. Stejně jako u výkladu přírodní charakteristiky je třeba věnovat zvláštní pozornost jevům, které označujeme jako „indikátory zvýšené kulturní a historické hodnoty“ a které jsou v tomto případě chráněné dle zákona č. 20/1987 Sb., památkový zákon, případně jiných předpisů a úmluv.

Prostorová charakteristika KR

Výklad prostorové charakteristiky je velmi důležitý, protože tato charakteristiky popisuje vzhled krajiny, do kterého se promítají znaky dalších charakteristik. Výklad se týká objektivních vlastností prostorových vztahů v krajině, a to ve dvou úrovních. První úrovní jsou prvky a jevy (a jimi vytvářené struktury), jejich charakter (vzhled, velikost, nápadnost tvaru, barevnost atd.) a jejich vzájemné – funkčně zdůvodněné – uspořádání (konfigurace). Druhou úrovní jsou vlastnosti prostorových vztahů, které jsou nejvýznamnějším zdrojem estetických hodnot, harmonického měřítka a harmonických vztahů v krajině. Jedná se např. o ohraničení prostoru a rozpoznatelnost horizontu, o morfologii prostorů a jejich dimenze a návaznosti, o průhledy, pohledové osy a význam dominant. Analýza klade důraz na přítomnost indikátorů hodnotných prostorových vztahů, jimiž jsou jevy, prvky a vlastnosti, které jsou v obrazu krajiny většinově hodnoceny jako pozitivní. Takovými indikátory jsou jevy, prvky a vlastnosti vyjadřující rozlišitelnost a neopakovatelnost jakožto kvality estetické hodnoty krajinného rázu, harmonii měřítka krajiny a harmonii vztahů v krajině.

Ochrana KR a územní plánování

Výklad je zaměřen jak k využití nástrojů územního plánování jako podkladů a východisek pro hodnocení území z hlediska krajinného rázu a pro hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz, tak i k průmětu výsledků hodnocení do nástrojů územního plánování. Bude zdůrazněn tento aspekt využití ochrany krajinného rázu a zakotvení podmínek ochrany do nástrojů územního plánování. Pozornost bude věnovaná územně analytickým podkladům, které mohou obsahovat četné podklady pro identifikaci, některé i pro klasifikaci hodnot krajinného rázu a to v rámci jevu 17a krajinný ráz, ale i jevu č. 11 urbanistické a krajinné hodnoty nebo jevu č. 13a architektonicky nebo urbanisticky cenné stavby nebo soubory staveb, historicky významné stavby, místa nebo soubory staveb ad. Diferenciace území z hlediska individuálních znaků krajiny je obsažena také v zásadách územního rozvoje krajů (ZÚR). Významným podkladem, o který se může hodnocení krajinného rázu území nebo hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz opírat, je   územní studie krajiny (ÚSK). Obsahují zpravidla vstupní údaje o hodnotách, kvalitách, ale i problémech v krajině zájmového území. Některé ÚSK obsahují i vlastní hodnocení území z hlediska krajinného rázu. Ve výkladu nelze opomenout podmínky ochrany krajinného rázu, stanovené územním plánem a též obsažené v koncepci uspořádání krajiny v územním plánu. Výklad bude doplněn diskusí a reakcí na otázky a připomínky účastníků kurzu.

Ochrana KR a umisťování obnovitelných zdrojů energie

Předmět výuky je zaměřen k aktuální problematice umisťování obnovitelných zdrojů energie (VTE, FVE, GTE) v krajině a uplatnění hledisek ochrany krajinného rázu při jejich umisťování. Krajinný ráz nepatří při vymezování území z hlediska vhodnosti pro umisťování OZE k jednoznačným zákonným limitům, ale je používán jako tzv. evaluační kritérium, které přispívá k určení míry vhodnosti pro umístění OZE. Je nástrojem pro následné posouzení konkrétních záměrů. Výklad se bude věnovat problematice specifických pohledů na posouzení vysokých větrných elektráren nebo plošně rozlehlých fotovoltaických elektráren.  Další část výkladu bude zaměřena k problematice umisťování OZE v zásadách územního rozvoje krajů (ZÚR) včetně příkladů metodických přístupů a jejich výsledků. Tato část výkladu bude souviset s předchozím výkladem problematiky krajinného rázu v nástrojích územního plánování. Výklad bude doplněn diskusí a reakcí na otázky a připomínky účastníků kurzu.

1. den 8 vyučovacích hodin (vyučovací hodina má 45 minut)

2 hodiny         Krajinný ráz (KR) jako hodnota a předmět ochrany

2 hodiny         Metodiky hodnocení KR a obsah pojmů, 1. část

2 hodiny         Metodiky hodnocení KR a obsah pojmů, 2. část                                                 

2 hodiny          Ochrana KR a územní plánování 1. část

2. den 8 vyučovacích hodin

4 hodiny         Přírodní charakteristika KR                                     

4 hodiny         Kulturní a historická charakteristika KR

3. den 8 vyučovacích hodin

4 hodiny          Prostorová charakteristika KR                                                 

2 hodiny         Metodiky hodnocení KR a obsah pojmů, 3. část                                           

2 hodiny         Metodické přístupy a jejich využití v praxi          

4. den 6 vyučovacích hodin

2 hodiny          Ochrana KR a územní plánování, 2. část                                        

2 hodiny         Ochrana KR a umisťování obnovitelných zdrojů                

2 hodiny         Metodiky hodnocení KR a obsah pojmů, 4. část

Rozvrh kurzu najdete na www.uzemi.eu nebo www.krajinnyraz.cz